Something ends , something begin

25. května 2009 v 16:12

Je tu jedna poviedka , ktorá sa mi strašne páči od <<<♥>>>


---



Something ends, something begins


Dívka se nejistě koukla na muže sedícího vedle ní.
"Neboj se." Jeho uklidňující pohled ji dodal trochu sebevědomí. Pokusila se na něj usmát ale šlo to doopravdy těžko a popravdě...byl to spíše zoufalý škleb, ale on ji chápal. Tušil, jak se cítí a proto se jí co nejvíce snažil podporovat. Chytil její chvějící se ruku a ukryl ji ve své dlani.
"Oni to pochopí." Zašeptal ale ona zakroutila hlavou. Oči se jí leskly ale slzy ne a ne přijít. Už jich prolila tolik...věděla, že to nemá cenu.
"Nepochopí to...já to vím, znám je..." Broukla a zavřela své jasně zelené oči..
"Ale řeknu jim to. Měli by to vědět." Muž kývnul souhlasně hlavou.
"Buď silná, Sakuro." Políbil ji na čelo a zmizel.
"Sakura-chááán." Otočila se a uviděla usměvavou tvář jejího kamaráda.
"Naruto, máš se?" Blonďák se široce usmál.
"Skvěle, a co ty, Sakura-chan? Dlouho jsem tě neviděl...Kakashi-sensei tě furt omlouval, že musíš být v nemocnici a tak nemůžeš na tréningy..." Naruto se zarazil, když se Sakuře na tváři objevil smutný úsměv.
"Děje se něco?" Jen pokroutila hlavu a snažila se zahnat smutek. Šlo to těžko...
"Sakura?!" Otočila se za temným hlasem a srdce se jí sevřelo.
"Sasuke-kun, Naruto...já...musím vám něco říct..." Dívka se nadechla a pohled sklopila k zemi.
"Už s vámi nemůžu dál chodit na mise ani trénovat..." Pípla tiše.
"Cože? A-ale Sakura-chan, to nám nemůžeš udělat!!!" Naruto vyskočil, chtil ji za paže a začal s ní třepat.
"Naruto, ovládej se!" Sasuke ho odtrhl od Sakury a postavil se před ni.
"Ale Sasuke! T-tohle přeci není normální. Sakuro..." Snažila se být silná ale cítila slzy, které se jí derou do očí. Otočila se a rozběhla se pryč. Nechctěla tam zůstat.
Běžela tak rychle, jak jí to jen její stav dovoloval. Musela být opatrná, nechtěla, aby se něco pokazilo. Doběhla až ke branám Konohy a následně vyběhla ven. Zastavila se až u lesa, který bránil Konohu před případnými nepřáteli. Opatrně si položila dlaň na břicho a zhluboka oddechovala. Začala se jí točit hlava. Zachytila se stromu aby neupadla.
"Sakura!" Během chvíle ji uchopily dvě silné paže a přidržely ji.
"S-sasuke-kun...prosím..." Znovu se musela zhluboka nadechnout. "...potřebuju do nemocnice." Muž přikývl a vzal ji do náruče. Rychle se s ní rozběhl zpět.


Čekal před dveřmy ordinace, kam před chvílí odnesl Sakuru. Tušil, že nejspíše něco nebylo v pořádku a tak se za ní vydal. Pohled na ni ho doopravdy vyvedl z míry.
"Uchiha Sasuke?" Uslyšel své jméno a tak zvedl pohled. Ve dveřích stála sestřička, která přebrala Sakuru.
"Jste velice hodný, že jste ji se dopravil. Jak se říká, bylo to za minutu dvanáct. Naštěstí bude v pořádku. Slečna Haruno byla převezena na pokoj. Nějako dobu tady bude muset pobýt, aby se její stav stabilizoval, kdyby náhodou nastaly další potíže." Sasuke poslouchal ale nějak mu nedocházel význam těch slov.
"Jestli ji chcete navštívit, jděte o patro výše. Je uložena na pokoji 5C." Přikývl na srozuměnou a vydal se na pokoj 5C. Docela ho zajímalo, co je jeho týmové partnerce a samozřejmě taky důvod, proč už s nima nechtěla dál trénovat.
Zaklepal na dveře ale nic se neozvalo a tak tiše vstoupil. Bylo tam pár postelí ale jen jedna byla obsazena. Přešel k ní a posadil se na židli, co byla vedle postele.
"Vysvětlíš mi to, Sakuro?" Ležela k němu zády a nehýbala se, chtěla budit dojem, že spí. Po chvíli se ale pohnula a přetočila se čelem k Sasukemu.
"Co bys chtěl vysvětlit?" Zeptala se ho tiše.
"Proč nechceš dál chodit na mise." Sakura si povzdechla.
"Není to tak. Já bych chtěla ale nemůžu. On mi to nedovoluje." Sasuke sledoval její zvláštní chování. Přišlo mu to zvláštní, takhle se nikdy předtím nechovala.
"Kdo on? Přítel?" Sledoval každičký sval v její tváři, aby mu nic neuniklo. Rty se jí roztáhly do lehkého úsměvu.
"Ten taky..." Odpověděla nejasně. Sasuke se zamračil.
"Tak kdo ještě?" Začal se bát, že ji někdo nakazuje, že si ji přivlastňuje a chce jí zakázat vídat se s přáteli, že ji někdo omezuje.
"Někdo ti vyhrožuje?" Její oči se na něj ihned upřely. "Ne! Proboha jak tě to mohlo napadnout?" Obořila se na něj, pak se ale omluvně usmála.
"Víš...těžko se mi to říká, ale..." Podíval se k oknu, aby se nemusel dívat do jejích očí. "...dělám si o tebe starosti." Podíval se na Sakuu a uviděl něhu v jejích očích. Odvážil si přisednout na její postel.
"Doopravdy?" Přikývl a zadíval se do jejích očí. Přímo zářily. Nemohl si pomoct ale naklonil se k ní a políbil ji. Nečekala to, tohle doopravdy nečekala. Byla překvapená, nemohla se pohnout. 'Dost! Dost!' Okřikovala sama sebe ale nepomáhalo to. Její tělo jí neposlouchalo.
"Dost" Sykl bolestí. Ucítil svoji vlastní krev ve svých ústech. Podíval se na ni. Celá se chvěla a po tvářích jí tekly potoky slz.
"Co to děláš?" Zašeptala zděšeně a peřinu si přitáhla hodně ke krku.
"Já...nevím...líbám tě..." Nevěděl, co se pokazilo. Myslel, že ji to potěší ale tuhle odezvu nečekal. Vždyť ho milovala, nebo snad už ne?
"Prosím, už to nikdy nedělej." Z její žádosti čišilo čiré zoufalství.
"Proč?" Nechápal, nedokázal to pochopit. 'Co je tady k sakru špatně?!'
"Kvůli němu..." Odvrátila pohled, tohle pochopil. Ale kdo to byl? Kdo byl ON?
"Kvůli komu?" Začal být nervózní, jeho trpělivost visela na vlásku. Její ruka sjela k jejímu břichu.
"Dozvíš se to, neboj se." Zvedl se a odešel ke dveřím, tam se zastavil.
"Budu čekat." Otevřel bílé dveře a následně je za sebou zavřel.


Zahlédl známě růžové vlasy a pro sebe se usmál. Konečně si uvědomil, jak mu chyběla. Jen ten její pohled, klid, který z něj vycházel.
Tiše šel jejím směrem. Stála k němu otočená zády a dívala se na něco ve výloze jednoho z obchodů. Objevil se za ní a sledoval odraz její tváře ve výloze. Zvedla pohled a její oči se rozšířily vyděšením, pak se usmála a její oči byly opět něžné.
"Sasuke" Otočila se k němu s jejím neodolatelným úsměvem na rtech. Díval se na její klidem-zářící tvář. Uviděl, jak si skousla ret a podívala se dolů. Podíval se tím směrem taky...ale jeho hlava vystřelila vzhůru. Už se netvářila šťastně, byla nervózní.
"Sakuro, co to je?" V jejích očích zahlédl pobouření.
"Co bys tak řekl." Vyštěkla ale následně se jí ve tváři objevil onen omluvný výraz. Realita ho uhodila do tváře tak silně, že se musel přidržet
zábradlí, aby sebou nemajzl o zem. Díval se na ní a přesto nemohl uvěřit svým očím. Otočil se a zmizel, nemohl tam vydržet...


Nevadržel to. Neuběhlo ani 48 hodin a on stál u jejích dveří a zvonil. Bylo doopravdy dost brzo...Zastihne ho tam? Po chvíli se dveře otevřely a v nich stála rozespalá Sakura v županu.
"Sasuke? Prokrista co tady děláš tak brzo?" Protáhl se kolem ní a zamířil do pootevřených dveří v patře.
"Sasuke! Kam to jdeš? Počkej." Běžela za ním ale byl rychlejší. Vtrhl do místnosti a překvapeně zůstal stát mezi futry. Ani v tom nejbláznivějším snu by si tohle nepomyslel.
"Sasuke? Co tady děláš?" Zeptal se ho klidně a udělal uzel na své roušce, co měl přez obličej.
"Kakashi? Vy? Proboha Sakuro? On...vždyť...vždyť je tak starý..." Její smaragdové oči se leskly slzama. Kakashi jen stál a pozoroval své dva žáky.
"To on? Je jeho?" Sakura přikývla. Nemohl tomu věřit. On? Jak mohl? Byl jako jeho strýc. Proč? Proč mu ji vzal? Ona měla být jeho, jen jeho a ničí jinčí.
"Proč vy?" Rukou si překryl oči. Ne, nemohl se na to dívat. Potřeboval vzduch, dusil se.
"Sasuke!" Nezastavil se, když na něj zavolala, běžel dál. Vyběhl z toho domu a zastavil se na cestě. Ranní mlha, která pokrývala zaprášené ulice nevěstila nic dobrého. Podíval se k nebi. Déšť se začal snášet neslyšně, zprvu pomaličku, kapku po kapce. Poté se přeměnil ve slejvák. Nemělo to cenu, Sakuru mu to nevrátí.
"Sasuke." Otočil se za jejím hlasem. Stála ve dveřích a z jejích očí se taky snášel déšť. Zakroutil hlavou a pomalu se vydal ulicí pryč...


"Stlejdo Sasuke, jak jsi to udělal?" Málá růžovo-vlasá holčička seděla na klíně nejmladšího z rodu Uchihů a pozorovala ho velikýma černýma očima. Pousmál se a znovu aktivoval Sharingan. Holčička vypískla a zatleskala svýma malinkýma ručičkama.
Už od prvního okamžiku tušil, že to nevydrží. Slíbil si, že na ni zapomene ale nevydržel by to bez ní. Když jí nemůže mít on sám, bude ji mít alespoň jako kamarádku...ona ho tak brala.
"Kasumi, už musím jít." Položil ji na zem a vstal z houpačky.
"Ještě né, stlejdo, mamííííí" Ve dveřích se objevila stejně růžovo-vlasá žena.
"Copak je, Kasumi?" Holčička začala popotahovat a stále se držíc Sasukeho nohavice se dala do pláče.
"Ať stlejda Sasuke ještě neojde domů, plosííííím." Žena se pousmála a vzala holčičku do náručí.
"Ale strejda Sasuke má taky své povinnosti, víš?" Holčička nesouhlasně pokývala hlavou, vyškubla se své matce z náruče a zaběhla do domu. Sakura si povzdechla.
"Tolik tě miluje." Podívala se Sasukemu přímo do očí a on jí pohled opětoval. Pousmál se.
"Ty víš, že já tady vždy budu. Počkám si na tebe." Zašeptal, dal jí letmý polibek na tvář a vydal se ke svému domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mayako Mayako | Web | 27. května 2009 v 20:40 | Reagovat

jjj citala som uz :) strasne krasna :)

2 Kikkkawa Kikkkawa | Web | 28. května 2009 v 17:16 | Reagovat

sugoi *-* je moc hezká.. nečekala jsem Kakashiho XD

3 Mayako Mayako | Web | 28. května 2009 v 19:46 | Reagovat

Ahojky mame na blogu velmi dolezity oznam, tak ta pekne prosim..precitaj si ho :(

4 Temarinka1°°SB°° Temarinka1°°SB°° | Web | 1. června 2009 v 17:22 | Reagovat

Ahoj.Ako sa máš?OBIEHAM
Som v 1.kole SONB
Potrebujem hlásky TU:http://naruto-land.blog.cz/0905/zacnite-si-zhanat-hlasy#komentare

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama